Jdi na obsah Jdi na menu
 


Recenze

Un jour mon prince viendraJednou pro mě přijde můj princ

 

Svobodová, Blanka. Můj miláček cizopasník. Frýdek-Místek: Alpress, 2015.

 

Ačkoliv není spisovatelka Blanka Svobodová v současném literárním světě příliš známá, díky jejímu talentu a přibývajícím knížkám se to naštěstí začíná měnit. Původně vystudovala ekonomickou fakultu, ovšem nyní se věnuje psaní, které ji vždy fascinovalo a k němuž se dostala prostřednictvím čtenářství. Už první literární začátky měly velký úspěch, její novela Horkokrevně byla přeložena do slovenštiny. Vyšla však pod názvem Tajnostkár, tudíž není překvapením, že i knižní titul Můj miláček cizopasník vyšel rovněž ve slovenštině jako Mr. Dokonalý. Stejně jako Zn. Blondýna hledá.

Můj miláček cizopasník je klasický ženský román. Hlavní hrdinka Johana je samostatná, ambiciózní realitní makléřka, která bezmezně miluje svou práci, je na ni patřičně hrdá, jenže co se nestalo do cesty se jí připlete Roman. Moc se nerozmýšlí a po dlouhém osamění využije první možné příležitosti, což se nakonec ukáže jako velká chyba. Její přítel není takový, jakého očekávala. Má pocit, že jí inteligenčně nestačí, je to takový lehce podprůměrný buran. Když tedy jednoho dne potká Štěpána, který ji vyhovuje po všech stránkách, najednou má jasno. Má to ale háček. Tento dokonalý právník je totiž zadaný.

Metafora v podobě názvu Můj miláček cizopasník byla velice vydařená. Musím přiznat, že zde seděla do puntíku. „Cizopasníků“ bylo v tomto románu více. Téměř většina hlavních hrdinů se nějakým způsobem přiživovala na svém protějšku. Nejvíce asi Roman, který Johanu svou láskou někdy až dusil, či Johana, která vysávala energii ze svého pana Dokonalého. Interpretací by mohlo být samozřejmě více, ale uvedla jsem právě ty, které by se daly označit jako nejdůležitější vzhledem k pointě celého příběhu.

Ačkoliv autorka nezvolila nijak výjimečný příběh, dokáže svým stylem psaní, zdravým sebevědomím, nadhledem, životními moudry a příslovími opravdu zaujmout. Doslova si v nich libuje, například: „Na každém šprochu, pravdy trochu“ (s. 42) stejně jako v různých přirovnáních nebo rčeních: „Můj dům, můj hrad.“ (s. 17) Velice se mi líbilo i použití výroku od Emila Zátopka: „Když nemůžeš, tak přidej!“ (s. 86)  Kromě převzatých citátu vytváří také aluzi na film Forrest Gump: „Hlavně běžet, neotáčet se, stále vpřed.“ (s. 86)

V celém románu jde především o naivní ženskou duši, která prostupuje celým příběhem. Hlavní hrdinka totiž věří, že najde dokonalého muže, ba co víc, je přesvědčena, že ho našla. Zároveň však prochází jakýmsi prozřením. Blanka Svobodová umí dokonale vykreslit psychologii ženského nitra a vyjádřit, co si ženy ve skutečnosti vlastně myslí. V tomto románu tak nahlížíme do hlavy klíčové postavy – Johany, nikoli už do vedlejších ženských postav a už vůbec nevíme, jaké jsou názory mužů. Takže vše je nám naservírováno jako na zlatém podnosu prostřednictvím jednoho jediného pohledu, což mi trochu vadilo. Je to celkem logické, když autorka předkládá jen jednu hlavní ženskou postavu, přesto jsem názoru, že mohla více vykreslit i Johaninu kamarádku či kolegyni z práce, a co mě doslova iritovalo, bylo to, že vůbec nepředstavila Štěpánovu přítelkyni. V románu se o ní jen letmo zmíní, ale nic víc. Chyběly mi o ní jakékoliv postřehy a informace. Štěpán alias pan Dokonalý se o své přítelkyni skoro vůbec nevyjadřuje. Z románu tedy není patrné, jak spolu vychází a jaký je vlastně jejich vztah. Přesnou analýzu spatřujeme jen u Johanina vztahu, jelikož vypravěčka se nevyhýbá ani popisu erotických scén, které jsou v některých pasážích až příliš detailní.

Ačkoliv se Můj miláček cizopasník řadí do červené knihovny, myslím si, že ještě do té snesitelné, do takové, která sice nijak výrazně nepotěší, ale ani neurazí. Mě mile překvapila, nevěřila jsem, že by i „obyčejný“ ženský román mohl dopadnout jinak, než se od něj většinou očekává. Klasický happyend se tedy nekonal a konec zůstává otevřený. Někdy si totiž uvědomíme, že třeba i jen částečné splnění našeho nejtajnějšího snu nemusí být vždy tím nejlepším, co nás v životě potkalo.

 

   Karolína Hálová