Jiří Mahen - Rybářská knížka 

Rybářská knížka není vůbec prózou, která je určena pouze rybářům, jak sám autor uvedl již v úvodu, ale je knihou pro všechny dobré lidi, jež mají alespoň trochu rádi přírodu stejně jako ji měl rád Jiří Mahen. Ovšem rybáři ji ocení asi více. Není náhodou, že byla určena právě jim. Mahen se totiž rybářství věnoval; byl to jeho velký koníček. Ostatně z popisů, jež se v celém díle nacházejí, je více než pravděpodobně, že musel mít v této oblasti velké zkušenosti. Mimo to, že text může sloužit rybářům jako jakási příručka, což ale není její hlavní záměr, má taktéž hodnotu lidskou a prostou; má nabádat čtenáře ke konfrontaci s dnešním stavem našeho vodstva a jeho podvodních obyvatel, k zamyšlení nad postoji a chování člověka k přírodě vůbec.

Jaroslav Seifert - Slavík zpívá špatně

Tato sbírka obohacuje českou poezii o vytříbený, nezvyklý jazyk, jímž Seifert předčil ostatní spisovatele. Seifertovy verše vyjadřují okouzlení života, vyslovují pomíjivost lidské krásy, křehkost štěstí, lnou ke každodenním věcem a rodné zemi. Jeho témata přišly nejen s exotikou a exotickými kraji, ale také s motivy války a revoluce. U Seiferta se mi líbí kontrasty, které používá u tématu války. Na jednu stranu ukazuje hrůzy války, ale na druhou stranu se ji snaží odlehčit.

Josef Hiršal - Úzké cesty

Hiršalova sbírka vykresluje nejen kontury války, které byly strastiplné a bídné, ale představuje také milostnou a přírodní lyriku. Ani jedna z nich nepůsobí jen pozitivně, ukazuje i své stinné stránky. Láska a příroda nemusí být vždy krásné. Obě mají v jádru jakousi ošklivost, kterou jsme mohli zaznamenat prostřednictvím nešťastné lásky, smutku či špinavé vody. Naproti tomu staví básník barevný kontrast, jež hojně využívá v celé sbírce. Úzké cesty tedy nejsou pouze pesimistickou skladbou, přestože pojednávají o těžkém válečném období, ale naopak se snaží „vyšlapat“ si cestičku ke každému z nás.

Gabriela Preissová - Její pastorkyňa

Ústředním tématem hry je zachycení mezilidských vztahů na moravské vesnici, kde se lidé pomlouvali, stejně jako v každé jiné vesnici. Z tohoto důvodu, ale především kvůli sociálním poměrům tehdejší doby a pokřivené morálky, došlo k tragickému činu. Tyto poměry fungují neustále, protože i dnes se ohlížíme na druhé, na jejich názor a porovnáváme se mezi sebou.

Autorka nás nechává nahlédnout do myšlení venkovských žen a zároveň zobrazuje jejich složité a těžké uplatnění ve společnosti plné upjaté morálky a předsudků, které v tomto případě vedou až k tragédii. Předsudky stále přetrvávají i dnes, proto bych viděla problém spíše ve společnosti, protože právě ona utváří náš charakter. Tím samozřejmě nechci zlehčovat tak těžký zločin, jakým je vražda malého dítěte. Z hlediska dnešní doby by skoro každý člověk postavu Kostelničky odsoudil, ale měla vůbec na výběr? Většina lidí vás odsoudí, aniž by věděla, jaké jste měli možnosti, a zároveň znala podrobně danou situaci. Kostelnička měla strach z toho, že její schovanka zůstane svobodná matka, což bylo tehdy něco nemyslitelného. V tom se značně liší moderní společnost dnešní doby, kdy svobodná matka není považována jako méněcenná bytost. Samotné drama nám tedy ukázalo obraz vesnice a soudobého života.

Kromě strašného následku, z něhož vyplývá celé poselství díla, bych dále uvedla jako druhý významný prvek tohoto díla – pohled na krásu. Jenůfa je klasickým modelem dívky, které se zamiluje do velice pohledného chlapce, aniž by si povšimla jeho charakterových vlastností. Krása ji přitahuje jako každou mladou dívku. Tady nám ovšem Preissová ukázala, jak nesprávné je posuzovat člověka pouze na základě vnější charakteristiky. Ačkoli každý člověk nejprve zhodnotí samotný vzhled dané osoby a teprve potom se začíná zajímat, jaký je dotyčný jedinec uvnitř. Je to celkem pochopitelné, nikoli však omluvitelné. Myslím si, že hra se snaží směřovat k vychování lidské společnosti a k poučení se z vlastních chyb.